3

'PŘESTANU TI NIČIT ŽIVOT, MAMI.

A HLAVNĚ TY PŘESTANEŠ NIČIT MŮJ.

NEHLEDEJTE MĚ.

KUBA'

Položil tužku, papír opřel o cukřenku na stole, pak sebral batoh, s tíhou ho přehodil na ramena a obutý i oblečený odešel zpátky do chodby. Z háčku na zdi sundal svoje klíče a dal je do kapsy. Otevřel dveře, ale zůstal chvilku stát. Vsunul ruku zpátky do mikiny, nahmatal studenou kovovou věc k ničemu a vrátil ji na háček. Naposledy se rozhlédl, prošel dveřmi a zabouchl.

Odešel.

Neměl žádný plán, věděl jen, že musí něco podniknout. Po tom všem ho právě dnes vztek dokopal k tomu, aby se konečně rozhodl všechno přelomit a začít znova. Stačí teď nasednout na poslední metro, odjet na Holešovický nádraží, nastoupit do vlaku a všechnu svoji minulost nechat tady, v prdeli jménem Česko. Procházel půlnoční Prahou, Anděl začíná být touhle dobou docela nebezpečnej. Všechna okolní světla se odrážela v loužích pod jeho nohama.

Zastavil se, sáhl do jedné z kapes, vyndal cigaretu, zapalovač a připálil si. V louži se rozsvítilo nové světlo. Natáhl do sebe kouř, nechal si každý záhyb dýmu převalit přes jazyk a horní patro. Pak pomalu vydechl.

Zvedl oči k noční ulici. Nikde nikdo, jen on sám a jeho starý a nový život.

Usmál se a znovu potáhl.

Dým jeho ústy neproplul.

'Co je, ty vole...' zašeptal.

Podíval se na cigeratu v ruce. V tu chvíli její světlo zhaslo.

'Co to je za blbost...'

Sáhl do kapsy, aby znovu našel zapalovač.

Výstřel.

A druhý.

Ostré rány mu probodly lebku, v uších se rozkřičely poplašné sirény, které pomalu přešly v pískot. Kuba se přikrčil ke zdi a čekal. Někdo musel vystřelit pár metrů od něj. Rozhlížel se, ale v ulici byl sám.

Jen on sám a jeho starý a nový život.