Slepec blbec

Dnes ráno se po chodbách pražské stanice metra na Můstku procházel muž. Byl slepý. Na tom není nic neobvyklého. Zvláštní byl však způsob jeho chůze. Uprostřed tísnícího se davu si to /snad na důkaz své dokonalé samostatnosti/ pelášil i pro automobil téměř nepřiměřenou rychlostí. Při tom se 'rozhlížel' tak, že nataženou paží prodlouženou o další metr a půl bílou holí máchal před sebou v úhlu 180° takovou rychlostí, kdy pohybem vydával šum svistu. Dámy a pánové, ani pan Nekonečný však není takový debil. Věřte mi, HODNĚ to přeháněl. Tento pán si totiž díky své bedlivé pozornosti prohlídl jednu dívku velmi zblízka. Davem přihozená v jeho dosah to schytala klackem do holeně, pak mezi nohy, kde si ji pán tyčí prohlížel o něco déle, aby ji pak dalším rázným švihem obě nohy podrazil a při pádu na zem ji pro jistotu již třetím švihem praštil do hlavy. Ovšem pospíchal a hlavně, je slepý, nemusel se přeci omlouvat. To spíš ta pobitá na zemi.

Lidé jsou zlí, nepříjemní, nevychovaní. Slepí lidé, jsou lidé. Tady ale nikomu nedojde, že i slepec může být naprostý hulvát. A pokud ano, tak to se přeci neříká...
Měl jsem sto chutí se na pána otočit a něco zařvat, jenže to nešlo. Jediné, co mě totiž v tu chvíli napadlo, bylo:
'Debile, čum na cestu!'