Strávit celý den v zákulisí festivalu, řídit časy kapel, vítat hosty na podiu, hrát si s davem, to je příležitost, kterou mi včera nabídlo Krušovický vyhrávání. Byl jsem fyzicky i psychicky vyčerpanej, nohy bolely jak skřípnutý mezi polena, hlava třeštila, žaludek z nealko piva byl na vodě, ale moc se mi to líbilo. Bavilo mě to. Doufám, že se bavili i lidi tam:DA přiznám se, nejsem asi skutečnej chlap, například Kabáty vážně ze srdce nenávidím, narozdíl od Lucie Bílý. Tu miluju, přiznávám se, ukamenujte mě. A ona stála vedle mě, smála se na mě, existovala.
Juuu:P
Juuu:P
Rozumím...
OdpovědětVymazatJá jsem cca před pěti lety stál před Čechomory, oni viděli mne a já zase je. Člověk má pocit, že až někoho z nich potká na ulici, tak ho pozdraví "jéé ahoj, Jiří, jak se vede".
Asi se to nestane, ale rozumím ti.