O2 nabízí svým zákazníkům spouuusty služeb, stejně tak jako ostatní operátoři na trhu. Každá firma ale musí být něčím specifická. Kyslíci nasadili těžkej kalibr. Pojďte se mnou sčítat;)
Všemi milovaná služba 'Hlasová schránka' otravuje životy ve všech sítích, jen se pokaždý jinak jmenuje. Princip je ale vždycky stejnej. Chcete mluvit s kámošem a místo něj vám to zvedne robotická kráva, jejímž jediným úkolem je vytočit vytáčejícího. U ó dva se mi dokonce stalo, že mi hlasovka po zaznění tónu sama zavěsila. Proto většina lidí jde, a službu zruší. Deaktivaci hlasové schránky nabízí i O2, jen s jedním háčkem. Ano, službu si můžete deaktivoat, jen je úplně jedno, kolikrát to uděláte. Stejně se vám lidi zas a znovu dovolají do hlasovky. To je marketingový tah, co?:) Ale jdeme dál.
Co takhle, když podepíšete na 2 roky smlouvu na paušální tarif? Do krámu se mi teď hodí tarif 'O2 Pohoda'. Je výhodný, 100 volných SMS a 40 volných minut zdarma za 74 korun měsíčně. Jenže, co když vám přijde vyúčtování, a vy zjistíte, že volné SMS ani minuty vůbec nesedí. Čísla jsou samozřejmě víc jak o polovinu nižší. To je divný, řeknete si a pak vás napadne: 'Třeba změnili ten tarif, no.' Vlezete na oficiální website firmy a hledáte svůj tarif. Kdo na
www.02.cz.com najde tarif 'O2 Pohoda' (klidně v archívu tarifů, které už dnes neplatí), dostane ode mě lízátko. Vypadá to totiž, že tenhle tarif nikdy neexistoval, přitom na vyučtování je jasně pojmenovanej.
A co když vám doma na dveře někdo zaťuká, vy otevřete a tam stojí O2 v lidské podobě. Nabízí vám výhodné internetové služby, vy řeknete, že 'nemáte zájem, protože to neznáte'. Ono vám to odpoví, že 'vám dá aspoň letáčky a napíše si vaší adresu, aby vědělo, kam letáčky dalo a taky vaše telefonní číslo, na které vám později zavolají, a zeptají se, jak jste se rozhodli'. Vy se bojíte, zeptáte se proto 'když řeknu, že zájem nemám, vezmete to v potaz a bude klid?' O2 ve dveřích vás ubezpečí, 'ano, to je přeci samozřejmé. (...) Za pár dnů telefon.
'Zdar, my jsme velký O2 a ptáme se, jestli nás chceš.'
'Nechci.'
'Sakra proč?!'
'Proto. Prostě nechci.'
'No dobře no, tak nic teda. Nazdar.'
'Čau.'
(...) Za dalších několik dní leží v poštovní schránce upozornění, že dorazil na poštu velký balík. Dojdete tam a paní pošťačka povídá: 'Jestli si ho vezmete, tak budete první.' Sehne se pod stůl a vytáhne obrovskou tmavomodrou krabici s bílým logotypem oůtů.
'Tohle si nevezmu.'
'Já vím. Pošleme to zpátky.'
Všechno to píšu jen kvůli jedný větě, aby všichni chápali, proč mám tak velkou potřebu ji napsat.
'V O2 jsou asi nějací čůráci.'