...

'Ted je chytrej kluk a má velký srdce, bohužel na velikosti tohohle orgánu tady nikomu nezáleží.'
Michael Novotny /QAF/

2

Štěpán seděl na posteli a zrychleně oddechoval. Přehrával si v hlavě posledních několik minut. Stalo se během nich tolik věcí. Seděl. Myšlenky střídavě křičely a mlčely, mozek nezvládal vyslat signál, který by vyvolal pocit. Alespoň nějaký pocit, jakýkoliv. Necítil nic. Podíval se na telefon. Stál na stolku v rohu místnosti, nevinný, klidný, tak jako dřív. Odtrhl od něj oči.

Ona je mrtvá.

Ozubená kolečka začala postupně zapadat a strojek se rozbíhal. Zvuk ale nevydával žádný.

Ona je mrtvá.

Viděl auto, stálo uprostřed křižovatky. Otevřené dveře dokořán, u spolujezdce bylo rozbité sklo. Střepy leželi všude po zemi. Leskly se společně s mokrým asfaltem a rudou krví. Ležela hned pode dveřmi, nohy měla zaklíněné v autě a pod tíhou jejího těla nepřirozeně vytočené ven. Nestihla vystoupit. Vlasy měla slepené krví. Obličej byl pryč, k nepoznání. Ležela tam úplně sama.

Otevřel oči a vstal. Podivný telefonát odezněl už před několika minutami. Rozhlídl se kolem sebe. I on byl sám. Byl doma úplně sám. Došel k telefonu, zvedl sluchátko a vytočil to číslo. Pamatoval si ho, stejně jako její.

Zvoní to. Dostavil se pocit. Mozek začal pracovat.

Někdo to zvedl. Pocit byl silnější a silnější. Rozbušilo se mu srdce, sevřel žaludek. Přišel strach.

'Tati?'

Ticho.

'Tati co se stalo? Prosimtě co se stalo?! Tati, kde jsi?! Tati!!'

Ten Někdo zavěsil.

Štěpán stál se sluchátkem u ucha. Zpocený a roztřesený stál nehnutě dál. Nedokázal se pohnout. Pocit ho už svíral ve svých rukou. Začal ho ovládat.

Položil opatrně sluchátko. Stál a rozhlížel se.

Někdo zaklepal.

Nebyl sám. Podíval se na dveře a udělal krok vpřed. Došel až k nim, prsty obtočil kolem kliky a pevně ji chytil. Zatlačil na ni a otevřel.

Za dveřmi stál člověk, jeho bývalý spolužák.

'Štěpáne, měli bysme jít. ...Už je čas.'

Na p/Prahu bláznovství

Neznámé osoby náhodně potkáné označím číslem a jejich chvilku života otisknu do svého blogu. Právě teď.

Metro.

Muž cca. 55 let, obézní, nižší postavy, na hlavě jezdecký klobouk, přes sebe dlouhý plášť, pod ním mysliveckou vestu. Na krku a na klopě se houpe ražená měděná medaile. Sedí naproti mě. Má číslo 1.
Muž cca. 30 let, štíhlý, vysoké postavy, učesaný, hladce oholený, oblečený do tmavého saka a kalhot, pod sakem šedý svetr nahoře s červeným horizontálním pruhem. Sedí vedle mě. Má číslo 2.

1: 'Dobrý den, mohu se vás zeptat, kdo vás obléká?'
2: 'Prosím?'
1: 'Zajímalo by mne, kdo vás obléká, mladý muži.'
2: 'Proč to chcete vědět?'
1: 'Protože to je strašný. Jak si můžete pod takový sako vzít takovej svetr?!'
2: 'No tak diskuze s vámi končí. Dejte mi pokoj prosim vás.'
1: 'Ne, nezlobte se, ale to je vážně hrozný. Viděl jste se ráno v zrcadle? Vypadáte vážně hrozně'
2: 'No vy máte zrovna co říkat.'
1: 'Viděla vás vaše žena vůbec, když jste odcházel do práce?'
2: ...
chvilka ticha.
Eva Jurinová: 'Anděl.'
1: vystupující... 'Víte co, jestli se to vaší ženě líbí, tak smekám. Nashle.'
2: úsměv...

(...)

Metro.
Muž cca. 45 let, rozcuchaný, nedbale oblečený v šusťák, v ruce igelitka. Majitel vysokého hlasu připomínající efekt zblblých hlasivek po vdechnutí helia. Je sám. Má číslo 1.

1: 'Anglie... to je Aston Villa, Birmingham City, Blackburn Rovers, Chelsea, Fulham, Liverpool, Manchester United, Middlesbrough, Newcastle United, Sunderland, Tottenham Hotspur, West Ham United, Wigan Athletic, pak Německo... tam je Bayern Mnichov, potom Francie, tam jsou Olympique Lyon, Toulouse, Paris Saint-Germain a pak je Španělsko... tam je Real Madrid, FC Barcelona a Sevilla! Těm všem já fandím! Už jsem 15 let ze školy a tak se o to zajímám a vyznám se v tom. Jsou dobrý! Těm všem já fandim!!'

(...)

Nábřeží Edvarda Beneše
Muž, cca. 48 let, poměrně upravený, oblečen v kvádru. Má číslo 0.

0: 'Napovrch se dostávají spletené věci staré dvacet let. Dělá se ze mne darebák, který krade nějaké dávky. V té době jsem ale neměl ani potuchy, že budu politikem, choval jsem se podle zákona. Jako normální občan, který měl čtyři děti, jsem využil nárok na dávky. Zákon je tak postaven. Zákon o nějakém mravním hledisku nic neříká. Čili když někdo ten milion projí a tváří se chudě, má mít na dávky nárok a ten, kdo ho ušetří, ne? Mravní hledisko je v tom, zda je čerpání v souladu se zákonem. Což v mém případě bylo. Nediskutoval bych o tom, zda je to nemorální.'

LEAVE BRITNEY ALONE!

Připojuji se k prosbě.;D