Mince na sedadlech??

Dopravní podnik hl. m. Prahy od 1. ledna zdražuje jízdné. A hodně. Pražáci, ale také nevinní spoluobčané po Praze cestující za účelem studia, hrábnou od Nového roku do svých peněženek tak hluboko, až jim hrábne. Generální ředitel Ing. tříbarevnej Martin Dvořák si nejspíš krutost tohoto kroku uvědomuje. Proto snad využil svých televizních zkušeností s vizuální prezentací a umožnil každému řádně platícímu cestujícímu, jaký je to pocit, sedět na penězích.

Česká bublina vítězí!

Banda českých středoškoláků vyhrála celoevropskou soutěž o nejlepší plakát na téma Evropská unie a nediskriminace. Kluci z liberecké Střední umělecké školy, v čele s jakýmsi Filipem Menšlem, tak porazili několik tisíc dalších konkurenčních návrhů z celé Evropy. To je vítězství, které se jim nedá ani závidět,... tohle jim opravdu musíme přát a být na ně pyšní;)

Bylo by víc než trapné (a také typicky české) spekulovat nad důvody jejich vítězství. V tomhle případě asi vážně nejde o to, jestli Češi (ne)diskriminaci znají nejlépe z Evropy. Spíš má Filípek opravdu talent;) Se svým pracovním týmem FIF použil oficiální český grafický motiv - barevné komiksové bubliny (jím se republika prezentuje například na svých official website www.czech.cz). Vdechl jim prostý význam: různobarevnost diskrimance. Výborný nápad, proto gratuluju a chválím. I když o to asi ode mě moc nestojí:))
Na celý plakát se můžete podívat zde.

Díky, mami

Do mého života včera vstoupili dva muži. Svádí mě. Musím to ustát, čeká mě spousta učení, nemám čas na podobné neřesti. Jejich přítomnost na mě dýchá. Přišli.
Jonathan Strange a pan Norrell.

Za dveřmi

Původně jsem chtěl k tomuhle obrázku sepsat nějakou hezkou lyrickou básničku, ale nehodí se.

Jsou to dveře od hajzlu.

Ukolivonavovnické sluchátko

Vánoční díl poznávání UNR bude netradičně nevánoční. Ale to je fuk.

Podíváme se na ukolivonavovnický systém sociální péče. Kromě běžného poskytování naplnění primárních potřeb osobám tzv. sociálně potřebným došli v UNR o něco dál. Rozhodli se těmto lidem naplňovat i potřeby sekundární (tedy ty potřeby, které nejsou důležité k přežití lidského organismu, ale přece jen lidem chybí, když... chybí). Ve volně přístupných, nonstop otevřených obchodech proto nainstalovali sluchátka pro poslech hudby. Například bezdomovec (viz foto) tak může kdykoliv během dne i noci přijít a strávit příjemnou chvilku s Cuckou Vyndráčkovou, nebo několik vzrušujících hodin s Henriquem Iglesiasasinem. Jak pozorné, že?
Pro turisty pak nezbývá nic, než dodat malé upozornění. Při používání těchto sluchátek myslete na to, kdo si užíval před vámi. Nejde ani o to, co mělo to tělo na sobě, jako spíš o to, co na sobě nikdy nemělo.
Mýdlo.

Skutečné kouzlo

Pražský Zličín - není šťastnějšího místa v srdci Evropy. Milion a jeden obchod tu natřískaný těsně vedle sebe rozjasňuje obličeje statisíců předvánočně naladěných darmožroutů. Milion a jeden obchod tu natřískaný vedle sebe rozjasňuje statisíce vánočních světýlek vytvářejících tu pravou atmosféru největších svátků v roce...

A mezi tím vším světlem přišla mlha, dotkla se země, dýchla na všechno, co stálo v cestě, zakryla oblohu, domy, lidi, zhasla světla.
A přinesla Vánoce na pražský Zličín.

Kdo je a není gay;)

Lidové noviny nejspíš prožívají vánoční okurkovou sezonu. Díky ní se na jejich zpravodajském webu lidovky.cz objevil článek s nadpisem: 'S pravdou ven: princ je gay'. Pan Miloš Čermák, publicista, se v něm pouští do klopýtavě vtipného ironického rozboru české pohádky Tři oříšky pro Popelku. Celkem pomiňme, že malou Popelku tu představuje jako deprivovanou zoofilku a z prince Trávníčka udělal latentního homosexuála. Dokonce asi nakonec vynecháme i fakt, že článek jako takový se do Lidových novin zrovna nehodí a pokud ano, Lidové noviny se hodí do koše.

Zaujala mě jiná věc. Na konci článku se objevila slova: 'Dnes už žijeme v liberální a otevřené době...'.
Tohle si autor myslí. Nejspíš jsme tak měli dojít k jednoznačnému závěru. Miloš Čermák, publicista, ani náhodou není gay.

Boříme hranice!!

A je to tady. Už za necelých 12 hodin Česko strhne po celém svém obvodu státní hranice a plynule se sleje s ostatními státy Schengenského prostoru. Už dnes o půlnoci skončí celní buzerace při cestách za hory a doly.

Měl jsem sen, vizi o zítřejší budoucnosti. Společně jsme přefikli všechny závory a český i slovenský národ pak bežal a bežal...

a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal a bežal...

Ukolivonavovníci vs. Ukolivonavovnice

Na svých cestách po UNR jsem pochopil, že lidé zde už dávno opustili sociální předsudky a žijí tak v mírumilovné koexistenci. Každý s každým.

Jedna z hlavních problematik, která trápí odborníky nejen u nás v Česku, ale i v jiných státech Evropské unie a Děr okolo ní, je tzv. gender /popř. přímo gender discrimination/. Společnost tak zmítá hrůza a svinstvo v podobě dělení lidstva podle pohlaví, přijímá naučené stereotypní uspořádání společenských rolí, předjímá osobnostní charakteristiky psané přes kopírák mužům vs. ženám a nedokáže se vyrovnat se samičko-samčí rovnocenností...
Místní ukolivonavovníková společnost problematiku pohlaví neřeší.
Ale vůbec.

Díkůvzdání

Obvyklých svých jednadvacet svic,

zas ve všech oknech zapaluji.
Zas listy čistým nebem plují,

jen žádný anděl nikde nic.
Jen žádný anděl nikde nic,
jen listy čistým nebem plují.

A přesto je noc znovu krásná,

podivuhodným příslibem,
Podivuhodným příslibem,
je ta noc znovu krásná.

O ou.

Touha se snáší zčistajasna,
jak Ty si tehdy slétl sem.
Jak Ty si tehdy slétl sem;
touha se snáší zčistajasna.

V houslovém futrálu, plamenný meč.
Řekls mi pokorně, klekni a kleč,
zpívej mi píseň a oslav mě v ní,
přišel jsem pro Tvoje díkůvzdání.

Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonu,
hlas tichý jako svítiplyn,
chtěl jsem říct, já v něm neutonu,
když políbil jsem lem Tvých džín.
Když políbil jsem lem Tvých džín,
chtěl jsem říct, já v něm neutonu.

Jenže ty po ruce - plamenný meč,
v té chvíli řekls mi, a teď mě svleč,
tu je má svatozář, svlékneš mě z ní,
a přitom odříkáš díkůvzdání.

A tak jsem vztáhl hrubé dlaně,
na jemnou kůži anděla.
A bolest přišla nečekaně,
a stejně náhle zmizela.
A stejně náhle zmizela,
a bolest přišla nečekaně.

Tehdy se ze mě stal plamenný meč.
A Ty si vykřikl, vykřikl svěč!
Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní,
nejstarší ze starých díkůvzdání.

Slíbils zůstat do té doby,
než sundají mi obvazy.
Vzals mi však i ze zdí skoby,
i fotku s dědou na hrázi.
I fotku s dědou na hrázi,
z poslední skoby.

V pelesti vrub,
kde stál plamenný meč.
Namísto sbohem,
spíš tak trochu heč.
A přesto neřeknu, po zbytek dní,
nic, co by nebylo,
díkůvzdání...

/M. HORÁČEK, upraveno/

Zelená Liška

Na místo ministra školství usedne Liška. Dohodla se tak republiková rada Strany Zelených. České školství stojí před nutnou reformou. Otázkou je, jestli sešlý ministr s hlavou v oblacích je na tak tvrdý oříšek ten pravý. Na první pohled se mi totiž Zelená Liška nezdá jako schopný kandidát. Na všech existujících fotografií prostě jen stojí jako tvrdé y. No posuďte sami. /link/