A je to tady. Už za několik málo hodin mě zabední kdesi v nemocnici na Karláku, odříznou mě od větru, sluníčka a vody. Hlavně, že je hezky. Já budu jak debil ležet týden kdesi s obvazama a dusit se vlastní krví. Bezva.
Během jednoho dne jsem se stal svědkem hned 2 způsobů zmrvení němé tváře.
Udělejme si úplně kraťoučký seznam skupin, které přišly demonstrovat proti Queer Parade v Brně. Občas je dobré vědět, kdo je na čí straně:)
Po Praze už se objevují první malé obchůdky investiční skupiny Penta - Žabky. A bez žabek. Já jednu rostoucí zastihl u nás u rádia v Seifertově ulici a byl jsem trochu zaskočen. Kam se poděl zelený živočich? Český trh holt bude o obojživelníky ochuzen, nejspíš je kdosi umlátil barevným nákupním košíčkem. Nakonec je to asi dobře, ona ta polská působí přece jen trošku dětinsky. No a o co vlastně půjde? O známé české večerky, jen v čistším podání a s polskou krví. Hlavním cílem bude nejspíš konkurovat rostoucímu a ve většině případů i vládnoucímu vlivu vietnamských obchodníků potravin na malých městech a ve večerních hodinách i v ulicích metropolí. Představa, že si nakoupíte u vás v ulici, přitom bez špíny, prachu a myší (spatřeno na Vinohradech), je malý zázrak civilizace.
Strávit celý den v zákulisí festivalu, řídit časy kapel, vítat hosty na podiu, hrát si s davem, to je příležitost, kterou mi včera nabídlo Krušovický vyhrávání. Byl jsem fyzicky i psychicky vyčerpanej, nohy bolely jak skřípnutý mezi polena, hlava třeštila, žaludek z nealko piva byl na vodě, ale moc se mi to líbilo. Bavilo mě to. Doufám, že se bavili i lidi tam:D
Tak a už se probrala i tetička Prima. Po internetovém boomu se i ona rozhodla vstoupit do hlubokých vod sítě. A nutno říct, že nejspíš zvolila nejrozumější cestu. Spojila své síly se Seznamem a na Streamu tak vznikl nový program Prima. Způsob dostat se k divákovi je kouzelný a hlavně rychlý, teď už jen ten obsah.
Po Praze je spousta vzkazů, lístečků a cedulek, u kterých se prostě musíte zastavit. Poslední týden jsem jich potkal až až....
I já si odbyl svou Pražskou muzejní noc. Tisíce lidí tísnících se v horku mezi mrtvou rybou a vycpanym ptákem, hloučky skinů stojících přímo v útrobách Nárdoního muzea, uřvané děti a smradlavý dědci čumící do výloh, matky přechytračele citující štítky u starých střepů, ...eeeeeh.
Američanům a panu Bushovi nevěřím ani slovo. Jde tu o ropu, o prachy a o politiku. Nejde o boj proti terorismu. Co se například říká v dokumentu Fahrenheit 9/11, to jsou věci, který musí každej trochu inteligentní a empatickej člověk tušit už dávno. Nevěřím jim ani slovo.
A je to tady.
Jsme Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a rada Českého rozhlasu, náš průměrný duševní věk je někde okolo 60ky a myslíme si toto:
