AU:

Přetržená trolej zapálila dnes odpoledne v Praze tramvaj, řekl mluvčí pražského dopravního podniku Ondřej Pečený.

Ondřej byl v tramvaji?

Otevřený dopis

Milí Ukolivonavovníci,

jak jste si možná všimli, Vaši malou republiku zasáhla vlna veder a věřte mi, vzít si tílko, není konečná fáze řešení. Slyšeli jste někdy o deodorantu? Víte, že v metru doopravdy smrdíte? V civilizovaných zemích, pokud smrdíte potem, je to jako kdybyste smrděli posraný nebo chcankama. Je to prostě stejně nechutný.
Jsem rád, že tu máte léto jen týden do roka. To jediný Vaši neznalost omlouvá.

S pozdravem
Váš dokumentarista.

IVETA:

Iveta Pomeje.

A pak ještě trochu poklidí, povysává a utře prach.

Katolický žblebt

'Představte si, pan Kožíšek má rakovinu.'
'Boží cysty jsou nevyzpytatelné.'

Vyřešeno

Ahaaaaaaaa.
No konečně se nám to začíná vysvětlovat. Takže ona Škrlová žila s Bohušem Matušeeeeem.
Teď se jen modlím, aby ještě nepřišli na to, že v tom má prsty i Rampa McKvák.

NORMAL:

Normal je mnou nejočekávanější film posledních let. Julius Šefčík - režisér vizuálního klenotu Restart se vrací, v čele s hlavní rolí pro Dagmar Havlovou. Do diářů si zapište červeně a tučně /nejlíp rtěnkou/ datum 8. ledna 2009.
Český film, který bude konečně jinak:P

Národ, který věří cyklistům

Občané Ukolivonavovníkové republiky mají silně rozvinutý šestý smysl - smysl pro orientaci. Podle společné vyhlášky ministerstev dopravy a průmyslu a obchodu byli dopravní značky přetransformovány v odkládací plochy pro nepotřebné nebo přebytečné samolepící předměty, neboť původní účel těchto ploch je zbytečný a popravdě... mátl cyklisty. Jak vidíte například na ploše umístěně na Ékstsěmorats náměstí, nápad to byl dobrý. Konečně už si cedulky žádný cyklista nevšimne.

Teď je to lepší.

Jak to vidí slečna Národní třída

I to je názor.

Když ti praskne voda

Stojíc ve vchodových dveřích vinohradského činžáku musím uhýbat přibíhající jednotce hasičského záchranného sboru. Dozvídám se, že v podkroví v 5. patře prasklo vodovodní potrubí. Litry vody se hrnou někomu do bytu a skrz parkety vytápějí další a další domácnosti v nižších sférách.
Pak následovaly dvě otázky.
První byla životně důležitá. Zeptali se:
'Je tady výtah?'
A nastoupili. A odjeli.
Mezitím jsem se přesunul za dveře bytu v prvním patře, na které se ozvalo po 5ti minutách zběsilé klepání. Ozvala se druhá otázka.
'Kde je tady hlavní uzávěr vody?'
To brzo:)

HLÁŠKA # 7:

"Ministerstvo kultury České republiky je jediné ministerstvo kultury na světě, které brojí proti kultuře svého národa."

Jan Kaplický

Sladké Vary

Musím se pochlubit svým střevem. Za báseň jsem vyhrál balík lázeňských oplatků. Báseň byla nejdebilnější v celé soutěži. Prostě musela zaujmout:D Úkolem bylo napsat básničku, kde se objeví slova 'vodafone' a 'Vary'...

Vary,
Vary, Vary,
Vary, Vary, Vary,
Vary, Vary, Vary, Vary,
Vary, Vary, Vary, Vary, Vary,
Vary, vary, Vary, vary, Vary, Vary,
Vary, Vary, Vary, Vary, Vary, Vary, Vary
to je samá
voda
voda, voda,
voda, voda, voda,
voda, voda, voda, voda,
voda, voda, voda, voda, voda,
voda, voda, voda, voda, voda, voda,
voda, voda, voda, voda, voda, vodafone.

FESTIVAL POHODA *****

Největší zážitky z víkendu si pro lepší přehlednost sepíšu v bodech:

***** přes 30 000 lidí, letiště obrovský jako kráva, největší věc, jakou jsem kdy viděl

***** The Editors - vůbec jsem je neznal, ale krásně jsem si zazpíval. A doma hned ukradl:D

***** The Streets - britskej hip hop, s melodií a IQ ... no viděli jste to někdy?

***** Puding pani Elvisovej - neuvěřitelnej koncert

***** Václav Havel a jeho Audience - ještě teď se usmívám:)

***** Para - srdcová záležitost, byli jsme všichni mokrý od potu a vyskákaný jak péra z gauče

****° Iva Bittová - poprvé jsem ji viděl live, můj mozek oněmněl. Hodně těžká záležitost

****° The Gossip - ta ženská je blázen, muzika teče skrz ní a věnovala mi písničku:)

****° Audio Bullys - tuc tuc do hlavy, lasery, relfektory, obrazovky, dým a bublinky:P

***°° Sto múch - vidět tyhle cvoky živě, to jsem fakt nechápal:D

°°°°° Fatboy Slim - ten jedinej zklamal, byla mučírna... ale taky silná

Příští rok jedu znovu. Kdo ne, je slovenská truba.

Článek bez IQ

Co je doma, to se počítá. A tak jsme zkusili vyrobit B52 a ona se bohužel povedla:D

Psí kamasutra

Poloha 'Zlomený pes'. Bambulka je prostě originál:D

'Power Rangers' RoboJew proti Gigant Nazi

Tohle je vážně úlet:D

Fotka z titulní strany

Španělští stájoví kolegové Esteve Rabat (vlevo) a Marc Marquez (vpravo) čekají, až jim mechanici od Repsol KTM 125 připraví motocykly k testovacím kilometrům.
Autor: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Hitler nakonec přišel o hlavu

Teď se vůbec nemusím snažit vykonstruovat nějaký bezbřehý vtip. Stačí popsat skutečnost.
'Hned historicky druhý(!) návštěvník berlínské expozice britského muzea včera urval voskový figuríně Hitlera hlavu.' Článek celkem o ničem, bla bla bla důvody, okolnosti hodný k zamyšlení, ale hlavní je prostě ta podstata:D
To nabádá zamyslet se. Nejednal on Hitler občas trošku bezhlavě?

3. nejdelší den života

ČTVRTEK
A nedaří se to ani po půlnoci. Spal jsem za celou noc dohromady asi 40 minut. K ránu se bolest zhoršuje. V půl pátý už nezvládám leh v nuceným polosedě. Sajrajt proti bolesti přišel na řadu až v osum. Díky kapačce účinkoval vždycky okamžitě. Jeho nevýhoda spočívala v dávkování po osmi hodinách, i když jeho účinky vyprchali po pěti a půl. Takovou bolest jsem v životě nezažil.
Odvážil jsem se dnes poprvý vstát a podívat se do zdrcadla. strašně jsem se lekl. V nose jsem měl nacpaný obrovský tampony a ten tím pádem asi 4x širší. Od sestřičky jsem zjistil, že to oni jsou původcem bolesti. Mám je napěchovaný až do vedlejších dutin, tlačí mi zevnitř například na zrakový nerv. Oči se mi zalejvaj krví, nezvládám ostřit ani čumět do světla. Celej den se potácím a kvůli obvazům nemůžu pořádně jíst a pít bez brčka. Večer znovu bolest. Sundali mi kanilu z ruky, takže dostávám injekci od doktora předepsanou až na 21:00. Jenže sajrajt nepůsobil už v pět. Brečel jsem jak malej kluk.
Následovala další noc. Od sestřičky jsem dostal varování, že bude delší než ta předešlá.
A byla.

2. nejdelší den života

STŘEDA
Mám za sebou celkem klidnou noc. Ráno jsem se dozvěděl, že na operaci jdu jako poslední v řadě, což bude asi někdy okolo druhý hodiny odpoledne. Vzhledem k tomu, že už od půlnoci nesmíme nic jíst ani pít a za okny se teplota škrábe na 32° a já musim mít na nohou natáhlý upínací bavlněný punčochy, je to docela špatnej vtip. Mám aspoň čas prohlídnout si oddělení. Až na sprchy je všechno v dezolátním stavu. Zjišťuju, že můj pokoj vypadá nejlíp. Škoda jen, že na ten balkon jsme nesměli. Koukal jsem se, tam nepadá omítka, tam padá barák.
Okolo dvanáctý hodiny první oblbovací prášky. Hodinu na to další. Pak už jen nahota, odvoz výtahem, dýchací maska, bolest v ruce.
Po 3 hodinách se probouzim zase na pokoji majíc nad xichtem hadici chrlící mi do obličeje mlhu. Cejtim svůj nos, jak strašně tlačí. Cítím v puse krev. Snažím se spát, ale bolí to. Okolo osmý večer se úplně probouzím a dostávám do kapačky sajrajt proti bolesti. Ten jsem si hodně rychle zamiloval. Snažim se spát. Až do půlnoci se mi to nedaří. Nemůžu dýchat, bolí to, u ucha mi bzučí komár, venku rytmicky bubnuje voda v okapu.
Já chtěl spát. Moc jsem chtěl spát.

1. nejdelší den života

ÚTERÝ
Nástup na oddělní ORL na Karláku je tu. Přišel jsem už ráno v devět, dostal jsem postel, převlíkl se do pižámka a zjistil, že jsem tu dnes jen proto, abych 'tu byl'. Neuvěřitelná nuda. Pohled na 65ti letého právníka, 28ti letého taxikáře a 22ti letého studenta, jak chroupají piškoty a s nadšením sledují pohádku Kouzelný měšec, musel být k popukání.
Byly zlatý časy...